Čekám na žití …
Čekám na žití
Čekám na žití, zatímco život kolem mě pokračuje. Každý den se cítím, jako bych jen čekal – čekal na lidi, kteří mají přijít, na odpovědi, které mají přijít, nebo na sliby, které mají být splněny. A během tohoto čekání ztrácím čas, energii a trpělivost. Proč je tak těžké být včas, splnit sliby nebo se hned na začátku dohodnout, co je vlastně cílem schůzky?
Všichni jsme se určitě ocitli v situaci, kdy čekáme na někoho, kdo se opozdil, zrušil schůzku nebo prostě nereagoval. A jaký to mělo výsledek? Čas promarněný čekáním a zklamání. Když lidé nejsou schopní dodržet termíny nebo se na začátku jasně vyjádřit, co chtějí, místo efektivní práce se ztrácíme v nesmyslných debatách.
Ještě horší je, když se schůzky opakovaně ruší nebo někdo prostě přestane odpovídat. Stává se to čím dál víc, a místo abychom se posouvali dál, cítíme, že zůstáváme stát na místě. Ať už v práci, v osobním životě nebo u jakéhokoli jiného závazku, když lidé nejsou zodpovědní, brzdí tím nejen sebe, ale i všechny ostatní.
A co s tím? Možná bychom měli víc dbát na to, jak se chováme k času druhých. Pokud něco slíbíme, měli bychom to splnit. A pokud víme, že to nezvládneme, radši to říct hned, než nechat druhé čekat. Jasná komunikace od začátku může ušetřit spoustu času a nervů. Když si každý začne víc vážit času ostatních, čekání na život se změní v aktivní žití.
A nakonec – čekání na žití je vlastně čekání na změnu. Pokud každý z nás začne dělat malý krok ke změně ve svém chování, můžeme přestat čekat a konečně začít skutečně žít.