Zánik 113. oddílu – Poutníci za Světlem
Na začátek je mi líto ,že tento článek a vysvětlení musím psát zrovna já . Nic méně na druhou stranu někdo ty informace podat musí byť jsou špatné.
Jak víte tak sem se na nějakou dobu po odchodu spousty vedoucích ze stotřináctky vrátil na požádání do oddílu. Nutno podotknout ,že mi byla nabídnuta funkce vedoucího ,kterou sem již odmítnul neboť jak se říká dvakrát do stejné řeky nevstoupíš tudíž sem přislíbil pomoc ve formě výpomoci při oddíle a papírování co se týče oddílu střediska a podobně. Pamatuju si ,že při mém příchodu do klubovny byla vlčácká klubovna jedno velké skladiště a za klubovnou se dá říct téměř skládka. Po asi měsíci či dvou jsme postupně s klukama společným úsilím podařilo dát klubovnu i její okolí do stavu jak jsem si ho pamatoval.Pro schůzky tehdy již několika členého oddílu postačila pouze hlavní skautská klubovna a z vlčácké klubovny se stalo posezení starších skautů a vedení. Následně /tenkrát pro mě ne zcela pochopitelně / Kaštan přinesl návrh ,že mu středisko PASÁT nevyhovuje. Začal sem tento krok řešit fyzicky a administrativně jelikož Kaštan byl z Pasátem v celku na nože během převodu a vyjednávání jsem nácházel spousty kostlivců ve skříni jako byla nezaplacená registrace údajně Špejlíkem nebo Kaštanem nemohu soudit a následně se začalo na mě vyvalovat i to ,že vedení i současné i dřívější slibovalo dodělat si Skautskou kvalifikaci jako je zdravotní kurz a vůdcovská zkouška protože tyto věci v pasátu chtěli z vedení nikdo na Střediskové rady nechodil z čehož byli pak obrovské problémy.
Stotřináctka se nic méně i přes tyto problémy stala součastí nového střediska Platan sídlícího na Praze 4 v zimě roku 2008 opět se závazkem ,že vedení doplní do další registrace vůdcovské vzdělání. Přesto že Kaštan stále sliboval nastalo období před táborem a stále zmiňované kvalifikace nebyli mezi tím už začal na Střediskové rady Platanu docházet pouze Pája a žehlil za Kaštana průser za průserem vyvrcholilo to tím ,že aby mohla stotřináctka odjet na tábor do Radonic Pája si musel udělat ČČK a v podstatě vyžebrat vypůjčení vůdcovských zkoušek od človíčka ze střediska. Tábor proběhnul v dosti zoufalém duchu nechce se mi ho tady snad ani popisovat.
Na konci prázdnin jsem se dozvěděl z ničeho nic že již nemám heslo do oddílových mailu na oddílové stránky nejsem v oddílové konferenci a nemám vyměněné klíče od klubovny volali mi vyplašení rodiče co se děje že jim dorazil mail od Kaštana že se mnou již nemají komunikovat a mají se obracet pouze na mne. Což sem se dozvěděl jen tak náhodou od Filipa Rohdeho . Bylo topho všeho na mne i po zkaženém táboře tak moc ,že jsem Kaštanovi řekl stop. Takovým to přístupem a způsobem nadále fungovat nebudu. Odešel sem dne kdy sem dodělat a odevzdal hospodaření za tábor.
Následně sem se pak usídli ve středisku PLATAN v oddíle CXL ,který je mým domovským oddílem doteď tudíž sem dál chodil na střediskové rady a dál zde nepotkával Kaštana. Mezitím se stalo spousta věcí mimo jiné i Kapříkuv a Kaštanův vpád do mého soukromého života a pár věcí navíc. Abych nezapomněl po táboře se téměř celý zbytek dětí rozhodl stotřináctku opustit. Takže zbytek oddílu činil cca 5 lidí včetně vedení.
Konec se nenávratně blížil jelikož Kaštan začal vyvádět opravdu jako pomatený mimo přemalování klubovny / té velké skautské / nepotkáte zde dnes bohužel žádné původní kresby jako byla panda poutník a jiné . Také začal přestavovat a přetvořovat klubovnu věřte mi a pokud k tomu nebudete nucení něčím nadpřirozeným nevracejte se již do těchto míst. V prosinci loňského roku padla kosa na kámen a Kaštanův až chronicky arogantní nezájem a podezřívavost zahubil oddíl úplně.
Následovali nesmyslné hádky o tom zda v klubovně nechá oddílové archivy a podobně tím se po Kaštanovi téměř slehla zem od té doby o něm nikdo neslyšel nikdo neviděl víme že měl na plánu registrovat něco jako občanské sdružení kde by se vyhnul zmíněným skautským kvalifikacím a povinnostem ale tuším že na to neměl dostatek dětí.
Na mě po Kaštanově odchodu zůstala ta nemilá povinnost dojít do klubovny stotřináctky a společně s Davidem a Otou ze střediska Pasat zachránit zbytky z oddílové historie stotřináctky. Mezi zachráněnými věcmi jsou kroniky , některé desky oddílového archivu roků / kolik jakých netuším protože sem je sbíral po částech po zemi / víc se mi zachránit nepodařilo ostatní věci zde prostě nebyli. Tyto věci jsem odvezl a uskladnil u sebe a mám v plánu je uskladnit v klubovně na Pražském povstání ,kde na ně mám místo a je to moje současné působiště.
Pokud by se náhodou někdo chtěl handrkovat s Kaštanem či Kapříkem o zbytek oddílových materiálů aby byli kompletní budu rád ovšem já už na to nemám ani sílu ani prostředky a nejsem si jist zda-li ještě vůbec chci otevírat tyto záležitosti.
Pokud by jste měl někdo nějaké poslední přání či dotazy rád je zodpovím.
S pozdravem
Pája
Napsat komentář